"VŽDYCKY DOPADNU JAKO TEN PES"

Oblíbený herec Bohumil Klepl, kterého pravidelně vídáte i v zábavném pořadu Hádej kdo jsem na Primě, tentokrát usedl do dabingového studia, aby namluvil jednoho z členů rodinkyGriffinových.

Tu můžete aktuálně vídat každý den od 19:00 na Prima COOL. Bob Klepl dabuje Griffinovic psa Briana a má s ním prý hodně společného...

Jak často dabujete?

Já nedabuju vůbec. Nebaví mě to, neumím to a myslím, že jsou na to povolanější lidi, kteří to umějí líp. Tuto šanci dabovat jsem vzal jako výzvu, jako vyučování, abych si dabing zkusil. U hraného filmu by mě dabing nebavil, protože dabujete nějakého jiného herce. Málokdo to umí dobře. Kreslený film je ale podle mne trochu jednodušší a je u něj šance, že si s hlasovým projevem víc pohrajete. Navíc lidi tady ve studiu jsou na mne hrozně hodní a učí mě to.

Co je na dabování nejobtížnější?

Soustředění, rytmus, určitý klid, nebýt hektický. Já ještě nedokážu myslet na postavu. Stále honím především synchron. Ti větší bardi na synchron už kašlou, a tak vlastně mohou krásně vytvářet postavu.

Z čeho jste čerpal při „vytváření“ Briana, psa Griffinových? Máte psa?

Ne, chovám dvě kočky. Ale přítelkyně má psa. Co mám hlasově dělat s tím úžasným Brianem, žijícím s Griffinovými, se spíš inspiruji u originálu. Poslouchám si důkladně amerického herce, který jej mluví. Ztvárňuje ho jako dospělého, moudrého a otráveného chlapa. Se štábem se v podstatě snažíme pracovat na Brianově projevu tak, aby byl co nejblíže americkému originálu. Myslím si ale, že čím bude projev civilnější, o to větší to bude legrace. Ten pes je totiž vlastně člen rodiny a to, že je pes, je jenom taková metafora.

Slyšel jste o seriálu Griffinovi někdy v minulosti?

Ne, až když jsem byl osloven, abych se podílel na dabingu. Je mi blíž než třeba Futurama, která je výborná, ale hozená trochu někam jinam. Griffinovi vycházejí z reálného života. Je tam spousta situací, které se sice dějí v amerických rodinách, ale myslím, si, že jsou podobné i těm u nás. Čumění na televizi, komentování událostí u piva a další běžné rodinné „hrátky“.

Brian se jako pes chová dost neobvykle. Myslíte, že je dobré dělat v životě neobvyklé věci?

Brian je především personifikace člověka a člověk by podle mne měl dělat něco neobyčejného. Naše herecké povolání je už od začátku nenormální, neobvyklé a infantilní. Jenže my ho děláme denně a pak se nám to odrazí v hlavě. Tu neobvyklost už často ani moc nevnímáme.

Možná by ale mnoho lidí překvapilo, že jezdíte na motorce. To není neobvyklé.

Je to skútr a jezdím na něm, protože je to rychlé. Já bydlím poměrně daleko od studia a jel bych k němu autem hodinu. Takhle mi cesta trvá 15 minut.

Můžete na závěr prozradit, co máte s Brianem společného?

Myslím, že s ním mám společné vazby na ženy. Tam je to dost podobné. Vždycky dopadnu jako ten pes.